rudaPo několika letech snění o této exkurzi jsem se konečně odhodlal a vyrazil. Jel jsem nakonec sám, protože nikomu z mých přátel a známých nepřijde Černobyl a Ukrajina jako atraktivní destinace pro výlet. Až po mém návratu se mi ozvalo několik lidí, že by jelo taky…
PLÁNOVÁNÍ
Do Černobylu se dá dostat pouze s průvodcem a organizovaně. Spousta agentur ale nabízí jen jednodenní zájezd a trmácet se na Ukrajinu kvůli několikahodinové exkurzi se mi opravdu nechtělo.
Naštěstí jsem objevil web Chernobylwel.com, kde nabízejí dvoudenní exkurzi spojenou s přespáním v městečku Černobyl za 280 Eur. Velkou výhodou této agentury (hlavně kvůli mé kvalitní angličtině) je česky nebo slovensky mluvící průvodce.
Po zamluvení termínu už jen zbývalo naplánovat cestu. Chtěl jsem alespoň jeden den před exkurzí zůstat v Kyjevě.
Jako první jsem hledal letenky. Bohužel se mi nepovedlo dostat cenu pod 5000 Kč a tak jsem zkusil vlak. Všiml jsem si, že ČD nabízejí přímé spojení Praha > Kyjev. Cena za tento spoj je ale podobná ceně za letenku (4800 Kč) a navíc se jedná pouze o přímý vagón, který se různě přepojuje na nádražích.
A tak jsem začal kombinovat spoje… Rozklikl jsem si trasu přímého spojení od ČD a nakoupil si jízdenky na stejnou trasu. Dokonce jsem velkou část cesty do Kyjeva absolvoval s výše uvedeným vagónem v zádech. Ale moje cena se dostala na necelých 1700 Kč (tam i zpět).
Výsledná kombinace spojů byla následující:
TAM: Praha > Košice, Košice > Čierna nad Tisou, Čierna nad Tisou > Chop, Chop > Kyjev
ZPĚT: Kyjev > Užhorod, Užhorod > Košice (bus), Košice > Praha
CESTA DO KYJEVA
Je 3. května 21:46 a já ulehám na lehátko v nočním vlaku směřujícím do Košic. Za 375 Kč člověk dostane jedno lehátko v 6-ti místném kupé a nějaký to občerstvení, které je u RegioJetu (Student Agency) zvykem.
Pohodlí lehátka nebylo nic moc a tak v 7 hodin ráno vystupuju v Košicích nevyspalej a celej rozlámanej.
Kupuju si v automatu kafe a jdu si ven zakouřit. Po prvním potáhnutí ke mě přicházejí místní četníci a s přáním dobrého rána mi oznamují, že se zde fajčit nesmí a že prý musím za žlutou čáru, která je cca 5 metrů od vstupu na nádraží. Čára tam opravdu byla, ale už celkem vybledlá a nezřetelná. Poslechnu a udělám tedy pár kroků vpřed.
Jediná jízdenka, kterou jsem si nemohl koupit předem z domova byla na spoj z Čierne nad Tisou do Čopu. Kupuji si ji tedy na přepážce v Košicích a za 10 km dlouhou jízdu platím 2 Eura.
V Košicích mám volno do 10 hodin a tak se procházím ranním městem a dokupuju si v Lidlu nějaké zásoby.
V 10:06 se rozjíždím osobákem do hraničního města Čierna nad Tisou (4,75 Eur). Po krátkém přestupu nasedám na spoj, kterým se dostanu na Ukrajinu. Cesta je dlouhá cca 10 km a je na ní jediná zastávka – celní kontrola na zastávce Čierna nad Tisou zastávka. Ve vagónu sedím úplně sám a čekám na příchod uniformovaných chalanů.
Od slovenských celníků dostávám záludné otázky… jako třeba kam jedu, co tam budu dělat, jestli vím kolik si toho z Ukrajiny mohu odvézt apod. Celý proces kontroly vlaku zabral cca 45 minut a mohlo se pokračovat do Čopu. A celý proces celní kontroly se rozjel znovu, tentokrát na ukrajinské straně. Kam jedeš, co tam budeš dělat, kolik vezeš peněz, cigaret a alkoholu…
Konečně se dostávám ven z nádraží. Bože, větší díru jsem v životě neviděl. Z Google Maps je vidět, že nádraží zabírá pomalu větší plochu než samotné město Čop.
Hledám bankomat a vybírám si první Hřivny. Kurz při vybírání z bankomatu je celkem slušný, jelikož banka nemá přímý kurz Hřivna – Česká koruna a tak se to převádí následovně: z Hřivny na Eura, z Eura na Českou korunu.
Vybral jsem 1800 UAH a z karty mi zmizelo cca 1750 Kč.
Vlak do Kyjeva mi jede až za 4 hodiny a město jsem prošel za 20 minut. Usedám tedy na první zahrádku, kterou jsem našel a zkouším blivajz, kterému říkají pivo. Zbytek čekání na vlak trávím v odbavovací hale místního nádraží a divím se, kolik jsem za těch pár hodin na Ukrajině viděl lidí v maskáčích – později se dozvídám, že ne všichni v maskáčích jsou vojáci, ale civilové (maskáče jsou totiž nejlacinější oděv).
Z Čopu vyrážím v 16:41. Celkem jsem se noční jízdy vlakem po Ukrajině bál, ale nakonec jsem si ji i užil. Alkohol tekl proudem ještě za světla a díky jeho požití jsem měl celkem problémy s hledáním svého kupéčka. Vlak měl totiž asi 18 vagónů a já spal v 11. Jenže jsem zapomněl zda se to počítá od lokomotivy nebo od konce. Po několika mylných pokusech jsem se však trefil a ulehl do správného lůžka.
Docela jsem byl překvapen kvalitou vlaků. Zvenčí teda nic moc, ale uvnitř bylo všude čisto a uklizeno a na lůžku měl každý připravené a zabalené čisté lůžkoviny. Každý vagón obsluhoval jeden průvodčí, který za mírný poplatek připravil a donesl kafe nebo čaj. Občerstvení bylo k dispozici v jídelním voze.
KYJEV
Příjezd přesně podle jízdního řádu v 7:43 ráno, tedy po 34 hodinách na cestě z Prahy.
Už z domova jsem věděl, že před nádražím v Kyjevě se nachází Mekáč, takže si kupuju snídani, kafe a přes wifi kontaktuju rodnou zemi, že jsem bez úhony dorazil do cíle. Zapomněl jsem ale, že doma je o hodinu méně a že ještě spí… Jejich problém.
Na záchodech na sebe vystříkám půlku deodorantu, abych zamaskoval tělesný pach po dvou dnech bez sprchy, batoh odkládám do úschovny zavazadel a jdu do města.
Vůbec se tu nevyznám, tak mi nezbývá nic jiného, než sledovat dav lidí. Na metro si opravdu netroufám, vše je v azbuce a pro mě je to úplně stejné jako čínský rozsypaný čaj.
Za celý den jsem nachodil několik kilometrů. Navštívil jsem nejvíce profláknutá místa jako je Majdan, katedrála sv. Sofie, chrám sv. Michala, nějaký památník (jehož jméno jsem zapomněl) a spoustů parků… U chrámu sv. Michala byla spousta stánků s grilovaným jídlem. Několikrát jsem musel projít a vybrat si ten správný. Nakonec jsem se za 40 UAH přejedl hovězím špízem, že jsem si zašel na pivko a pozoroval vymóděné ukrajinky.
Z Kyjeva si pamatuju hlavně zlaté iPhony, luxusní černá SUV, mobilní kavárny na každém rohu (espresso, latté, capuccino – cena max. do 18 UAH) a právě ty holky… Škoda, že tu jsem jen jeden den.
Po dvou nocích ve vlaku konečně ulehám do měkké postele. Přes booking.com jsem měl zamluvený slušně vypadající DJA Hostel. Pro mě už není, abych celej smradlavej a utahanej přišel na pokoj k dalším 7 lidem a spal tam někde na palandě. Sice člověk něco ušetří, ale nemá žádné soukromí a asi se moc nevyspí. Tento hostel naštěstí nabízel i dva samostatné pokoje s obrovskou postelí z palet a televizí (320 UAH za noc). Společná byla jen koupelna, ale až taková fajnovka nejsem, aby mi to vadilo.
Recepční jsem nahlásil v kolik chci vzbudit a za sledování nějakého stupidního programu v telce jsem usnul.
