Krušnoton 2018

Po loňské vydařené premiérové účasti (můj loňský čas byl 3h 30min) jsme se s Pavlem rozhodli, že se Horňáci opět postaví na start krátké (110 km) trasy Krušnotonu v Teplicích.

Sobota 11.8.2018, 10:00 hod. a už slyšíme startovní výstřel. Nervozita žádná, už přeci víme do čeho jdeme a usilovně dupeme do pedálů. Zaváděcí vozidlo nás provede až za město kde je ostrý start. Celkem se divím, že se stále držím v hlavním balíku i po rozdělení tras v Krupce. Před námi je sjezd do obce Běhánky a ze zadního kola se ozve obrovská rána. Defekt. Jsem na 20. km a nadávám jak dlaždič.

To je konec, říkám si a zastavuju kolem projíždějícího Pavla, aby mi hodil klíče od auta a pokračoval dál, že se nějak do Teplic dostanu. Přesouvám se na náměstíčko a ptám se snědých spoluobčanů, jestli mě nenaloží do dodávky a hodí do Teplic. Nenaloží… nemají naftu.

Přišel se podívat i nějaký místní dědula a začíná mě hecovat, ať to opravím a dojedu, že stále kolem nás projíždějí závodníci. Duši jsem tedy vyměnil, ale zjišťuji, že ji nemám čím nafouknout. Takže obíhám nejbližší stavení a sháním pumpičku. Po pár minutách držím v ruce nožní pumpu na bazény a pumpuju zadní kolo. Mimochodem, už jste někdo zkoušel v silničních tretrách foukat nožní pumpou? Opravdu zážitek.

Kolo je opravené a já se těsně před sběrným vozem opět vydávám na trať. Přede mnou je 90 km závodu a přes 500 soupeřů. Stíhací jízda začíná.

V Dubí mi ale zvoní telefon, volá mi Pavel. Za jízdy to tedy beru a oznamuje mi, že skončil. Zase urval ořech a stojí ve stoupání na Sedmihůrky. Tohle stoupání mi sedlo a předjíždím pomalé závodníky, kterých jsou určitě desítky. Ten kopec doslova vyletím a těsně pod vrcholem odevzdávám za jízdy Pavlovi klíče od auta, které mi před chvílí on sám dával.

Na nově vloženém úseku Strade Lithium už leje jak z konve a já stále kličkuji mezi pomalejšími jezdci. Projíždím přes občerstvovačku na Cínovci. Nezastavuju a jen vyhazuji odpadky z kapes. Začínají padat kroupy a Garmin mi ukazuje cca 12 stupňů. Že je zima poznávám i podle zmrzlých prstů na rukou.

Kolem cest potkávám celkem dost soupeřů, kteří se schovávají před deštěm. Ne, já se neschovám a přidávám na rychlosti. Ve sjezdech jsem ale opatrný, protože zjišťuji, že za mokra moje brzy ve spojení s karbonovým ráfkem vůbec nebrzdí.

Na sloučení trasy s borci ze 180 km konečně potkávám slušnou skupinku ve které si můžu nachvilku odpočinout, nacpat do sebe nějaký ten gel a zakousnout se do tyčinky. Pokračujeme společně až ke stoupání okolo přehrady Fláje kde jdu ze sedla a opět se prokousávám dopředu skrze zástupy cyklistů.

Další občerstvovačka a já tentokrát přibrzdím a za jízdy si vezmu naplněný bidon a kousek banána. Následuje sjezd do Litvínova. Tady už je sucho a poměrně teplo.

V Duchově konečně sjíždím početnější skupinku ze své tratě a začínáme spolupracovat. Pravidelně střídám na špici a pomáhám tak určovat tempo. Postupně zrychlujeme a společně sjíždíme další a další závodníky.

Do Teplic je to vesměs už jen z kopce a tak zkouším skupině nastoupit a odjet. Nohy mě ale bolí a cítím křeče. Za cedulí oznamující zbývajících 10 km závodu přibrzďuji a nechávám se dojet. Řadím se na konci vláčku a šetřím síly.

Konečně tu jsou Bystřany. Se dvěma Němci v zeleném stupňujeme tempo. Už jedem jen ve třech přes Teplice. Před cílovou rovinkou se na sebe usmějem a jdem si před diváky z posledních sil zaspurtovat. Chytil jsem mokrou stopu, cítím jak mi zadní kolo prokluzuje, ale i tak oba porážím. Oběma lámanou němčinou poděkuji a jdu na zasloužené pivo.

Hledám výsledky a vidím, že jsem nakonec obsadil 204. místo (495 lidí dojelo).

Tak zase za rok Krušnotone!

Zanechte komentář

Your email address will not be published.

Powered by themekiller.com